Pavlína Ďumbalová

Pavlína Ďumbalová * 3. 7. 1966

Balet ji provázel už od útlého dětství - začínala v divadelním baletním studiu při Štátnom divadle v Košicích - kde byla žačkou prof. Marileny Halászové a prof. Andreje Halásze, zakladatelů tanečního oddělení Konzervatoře v Košicích. Již od 6-ti let účinkovala v baletních inscenacích, v sólových dětských rolích - Mášenka v Louskáčkovi, Karkulka ve Spící krasavici, Tánička v Doktoru Jajbolí, malá Ředkvička v Čipolinovi, dále tančila v Marné opatrnosti, Labutím jezeře, Slovanských tancích, Z rozprávky do rozprávky, a mnoho dalších ... V jedenácti letech nastoupila do prvního experimentálního ročníku baletní přípravky s intenzivní výukou (6x týdně).  Následovalo studium na Konzervatoři v Košicích a již během studia v absolventském ročníku souběžně i angažmá v divadle. Po ukončení studia se stala členkou baletu Národního divadla v Praze. Po roce pak navazovalo angažmá sólistky baletu v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka. Do baletu ND Praha se pak ještě jednou vrátila a po mateřské dovolené následovala svého manžela do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Během aktivní taneční dráhy tančila v rozsáhlém klasickém, neoklasickém i moderním repertoáru: Labutí jezero, Spící krasavice, Louskáček, Giselle, Don Quijote, Paquita, Sylvie, Bachčisarajská fontána, Kamenný kvítek, Kytice, Spartakus, Z pohádky do pohádky, Labyrint, Angara, Jeniffer, Macbeth, Romeo a Julie, Carmina Burana, Catuli Carmina, Malý pan Friedemann, Psycho, Někdo to rád horké, Z nejlepšího, Cesty, Čajkovskij, Symfonieta, Z mého života, Pražský karneval, Špásování, Šmokoviny a mnoho dalších ...

Pedagogické práci se začala věnovat po mateřské dovolené, od r. 1999, v Baletní škole při DJKT v Plzni, kterou pak od r. 2000 také umělecky vedla. Pod jejím vedením se baletní škola v Plzni během 4 let rozrostla z 65 žáků na 300 ... 

Po návratu do Prahy pak v r. 2008 společně s manželem Pavlem Ďumbalou založila ve Státní opeře Praha Baletní školu Terpsichoré. Zde uplatňují výuku postavenou na principech "Knyazev barre au sol". Správnost postupu i samotné výsledky výuky postavené na této metodě si oba pedagogové pravidelně ověřují na domácích i mezinárodních baletních soutěžích, kde se jejich studenti již několik let pravidelně umisťují na medailových pozicích. 

Za největší pedagogický úspěch jejich baletní školy ale považují přijetí jejich žačky Emmy Stráníkové, jako historicky první cizinky - již v 10-ti letech (!) - ke studiu na MGACH (Московская Государственная академия хореографии), neboli Baletní akademii Bolšovo Teatra v Moskvě (Bolschoi Ballet Academy). 

--------------------------------------

Boris Knyazev  (01. 07. 1900 Petrohrad - 7. 10. 1975 Paríž)

Ruský tanečník, choreograf a pedagog. Zakladatel baletního tréningu na podlaze - "barre au sol". Studoval v Petrohradu, 1914 - 1917. Po revoluci 1917 odjel z Ruska. Od r. 1924 žil v Paříži, kde si v roku 1937 otevřel vlastní baletní školu, kterou v roce 1953 rozšířil i do Lausanne. Učil též v Aténách, Římě a vedl Mezinárodní taneční akademii v Ženevě.

Boris Knyazev byl vynikajúcí pedagog - mezi jeho žáky patřil i Roland Petit a Yvette Chauviré.

Jeho škola / technika / systém výuky / je založený na jednoduchých principech:

- věnovat při cvičení stejnou pozornost oběma polohám dolních končetin - en dehors i en dedans (vytočené i vtočené poloze)

- hlavním pravidlem tréningu je cvičení každé kombinace (která to dovoluje) nejen na zádech, ale i na břiše.

- při tréningu využívá gravitaci, která tanečníkovi napomáhá dosáhnout maximálního rozsahu v polohách en dehors.

Medzi jeho nejvýznamnejší následovníky patří Stella Voskovetskaya, (absolventka Taneční akademie A. Vaganové a zakladatelka Baletní školy v Chicagu), která vzala to nejlepší z "Knyazev barre au sol", a začlenila to do nejlepšího a nejpokročilejšího systému baletního tréningu, systému Agripiny Vaganové.