Pavlína Ďumbalová

Pavlína Ďumbalová * 3. 7. 1966

Balet ji provázel již od útlého dětství - začínala v 6-ti letech, v "Divadelnom baletnom štúdiu pri Štátnom divadle v Košiciach" - kde byla žačkou prof. Marileny Halászové a prof. Andreje Halásze, kteří byli rovněž zakladatelé tanečního oddělení Konzervatoře v Košicích. 
Již od 6-ti let účinkovala v divadelnich  baletních inscenacích, v dětských sólových rolích:
Mášenka v Louskáčkovi, Karkulka ve Spící krasavici, Tánička v Doktoru Jajbolí, malá Ředkvička v Čipolinovi, dále tančila v Marné opatrnosti, Labutím jezeře, Slovanských tancích, Z pohádky do pohádky, a mnoho dalších ...
V jedenácti letech nastoupila do nově otevřeného "experimentálního" ročníku baletní přípravky konzervatoře, s intenzivní výukou 6x týdně. Následovalo studium na Konzervatoři v Košicích a již během studia, v posledním-absolventském ročníku, souběžně i angažmá v divadle. Po ukončení studia a úspěšném konkurzu do baletu Národního divadla v Praze, se v roce 1985 stala jeho členkou. 
Po roce zkušeností nabytých v převážně klasickém baletním repertoáru velkého "kamenného" divadla pak následovalo angažmá sólistky baletu v souboru Pražského komorního baletu Pavla Šmoka.
Do baletního souboru ND Praha se pak po několika letech na základě nabídky tehdejšího šéfa baletu Vlastimila Harapese opět vrátila. Po mateřské dovolené následovala svého manžela, Pavla Ďumbalu, který v roce 1997 ukončil úspěšnou kariéru sólisty baletu ND Praha a stal se šéfem baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni.
V plzeňskem divadle se kromě pokračující umělecké dráhy začala i její nová dráha - taneční pedagožky. V této profesi čerpá z bohatých zkušeností z aktivní taneční dráhy, behem které tančila v rozsáhlém klasickém, neoklasickém i moderním repertoáru: Labutí jezero, Spící krasavice, Louskáček, Giselle, Don Quijote, Paquita, Sylvie, Bachčisarajská fontána, Kamenný kvítek, Kytice, Spartakus, Z pohádky do pohádky, Labyrint, Angara, Jeniffer, Macbeth, Romeo a Julie, Carmina Burana, Catuli Carmina, Malý pan Friedemann, Psycho, Někdo to rád horké, Z nejlepšího, Cesty, Čajkovskij, Symfonieta, Z mého života, Pražský karneval, Špásování, Šmokoviny a mnoho dalších ...

V Baletní škole při DJKT v Plzni se nezačala pouze její pedagogická dráha, zde taky nabyla své první manažerské zkušenosti, když ji v roce 2000 tehdejší ředitel divadla Jan Burian pověřil vedením Baletní školy. Pod jejím vedením se skola během 4 let rozrostla z 65 na vice, než 300 žáků.  

Po návratu do Prahy v r. 2008 společně s manželem Pavlem Ďumbalou, který v té době působil již jako šéf baletu Státní opery Praha, založila v SOP Baletní školu Terpsichore. 
Zde začali společně uplatňovat výuku postavenou na principech "Knyazev barre au sol".
Správnost svého postupu a výsledky výuky postavené na této metodě si oba pedagogové pravidelně ověřují na domácích i mezinárodních baletních soutěžích, kde se jejich studenti již několik let pravidelně umisťují na medailových pozicích. 

Za zmínku stoji i to, že jejich žačka Emma Stráníková, byla historicky první cizinka, která byla již v 10-ti letech přijata ke studiu na Baletní akademii Velkého divadla v Moskvě  - MGACH (Московская Государственная акаде

--------------------------------------

Boris Knyazev  (01. 07. 1900 Petrohrad - 7. 10. 1975 Paríž)

Ruský tanečník, choreograf a pedagog. Zakladatel baletního tréningu na podlaze - "barre au sol". Studoval v Petrohradu, 1914 - 1917. Po revoluci 1917 odjel z Ruska. Od r. 1924 žil v Paříži, kde si v roku 1937 otevřel vlastní baletní školu, kterou v roce 1953 rozšířil i do Lausanne. Učil též v Aténách, Římě a vedl Mezinárodní taneční akademii v Ženevě.

Boris Knyazev byl vynikajúcí pedagog - mezi jeho žáky patřil i Roland Petit a Yvette Chauviré.

Jeho škola / technika / systém výuky / je založený na jednoduchých principech:

- věnovat při cvičení stejnou pozornost oběma polohám dolních končetin - en dehors i en dedans (vytočené i vtočené poloze)

- hlavním pravidlem tréningu je cvičení každé kombinace (která to dovoluje) nejen na zádech, ale i na břiše.

- při tréningu využívá gravitaci, která tanečníkovi napomáhá dosáhnout maximálního rozsahu v polohách en dehors.

Medzi jeho nejvýznamnejší následovníky patří Stella Voskovetskaya, (absolventka Taneční akademie A. Vaganové a zakladatelka Baletní školy v Chicagu), která vzala to nejlepší z "Knyazev barre au sol", a začlenila to do nejlepšího a nejpokročilejšího systému baletního tréningu, systému Agripiny Vaganové.