Pavlína Ďumbalová

Pavlína Ďumbalová * 3. 7. 1966

Balet ji provázel již od útlého dětství - začínala v 6-ti letech, v "Divadelnom baletnom štúdiu pri Štátnom divadle v Košiciach" - kde byla žačkou prof. Marileny Halászové a prof. Andreje Halásze, kteří byli rovněž zakladatelé tanečního oddělení Konzervatoře v Košicích. 
Již od 6-ti let účinkovala v baletních inscenacích, v dětských sólových rolích:
Mášenka v Louskáčkovi, Karkulka ve Spící krasavici, Tánička v Doktoru Jajbolí, malá Ředkvička v Čipolinovi, dále tančila v Marné opatrnosti, Labutím jezeře, Slovanských tancích, Z pohádky do pohádky, a mnoho dalších ...
V jedenácti letech nastoupila do nově otevřeného "experimentálního" ročníku baletní přípravky konzervatoře, s intenzivní výukou 6x týdně. Následovalo studium na Konzervatoři v Košicích a již během studia, v posledním-absolventském ročníku, souběžně i angažmá v divadle. Po ukončení studia a úspěšném konkurzu se stala členkou baletu Národního divadla v Praze.
Po roce nabytých zkušeností v převážně klasickém baletním repertoáru velkého "kamenného" divadla pak navazovalo angažmá sólistky baletu v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka.
Do baletu ND Praha se po několika letech na základě nabídky tehdejšího šéfa baletu Vlastimila Harapese pak vrátila. Po mateřské dovolené pak následovala svého manžela, Pavla Ďumbalu, který se stal šéfem baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni. Zde se kromě pokračující umělecké dráhy začala její nová dráha - tanečního pedagoga. V této profesi tak může čerpat a čerpá ze svých bohatých zkušeností ze své aktivní taneční dráhy, kdy tančila v rozsáhlém klasickém, neoklasickém i moderním repertoáru: Labutí jezero, Spící krasavice, Louskáček, Giselle, Don Quijote, Paquita, Sylvie, Bachčisarajská fontána, Kamenný kvítek, Kytice, Spartakus, Z pohádky do pohádky, Labyrint, Angara, Jeniffer, Macbeth, Romeo a Julie, Carmina Burana, Catuli Carmina, Malý pan Friedemann, Psycho, Někdo to rád horké, Z nejlepšího, Cesty, Čajkovskij, Symfonieta, Z mého života, Pražský karneval, Špásování, Šmokoviny a mnoho dalších ...

V Baletní škole při DJKT v Plzni se nezačala pouze její pedagogická dráha, ale zde taky nabyla své první manažerské zkušenosti, když ji v roce 2000 tehdejší ředitel DJKT Jan Burian pověřil jejim uměleckým vedením. Baletní škola se pak během 4 let rozrostla z 65 žáků na 300 ...  

Po návratu do Prahy pak v r. 2008 společně s manželem Pavlem Ďumbalou, který v té době působil jako šéf baletu Státní opery Praha, založila v SOP Baletní školu Terpsichore.
Zde začali uplatňovat výuku postavenou na principech "Knyazev barre au sol".
Správnost svého postupu a samotné výsledky výuky postavené na této metodě si oba pedagogové pravidelně ověřují na domácích i mezinárodních baletních soutěžích, kde se jejich studenti již několik let pravidelně umisťují na medailových pozicích. 

Za největší pedagogický úspěch jejich baletní školy ale považují přijetí jejich žačky Emmy Stráníkové, jako historicky první cizinky - již v 10-ti letech (!) - ke studiu na MGACH (Московская Государственная академия хореографии), neboli Baletní akademii Bolšovo Teatra v Moskvě (Bolschoi Ballet Academy). 

--------------------------------------

Boris Knyazev  (01. 07. 1900 Petrohrad - 7. 10. 1975 Paríž)

Ruský tanečník, choreograf a pedagog. Zakladatel baletního tréningu na podlaze - "barre au sol". Studoval v Petrohradu, 1914 - 1917. Po revoluci 1917 odjel z Ruska. Od r. 1924 žil v Paříži, kde si v roku 1937 otevřel vlastní baletní školu, kterou v roce 1953 rozšířil i do Lausanne. Učil též v Aténách, Římě a vedl Mezinárodní taneční akademii v Ženevě.

Boris Knyazev byl vynikajúcí pedagog - mezi jeho žáky patřil i Roland Petit a Yvette Chauviré.

Jeho škola / technika / systém výuky / je založený na jednoduchých principech:

- věnovat při cvičení stejnou pozornost oběma polohám dolních končetin - en dehors i en dedans (vytočené i vtočené poloze)

- hlavním pravidlem tréningu je cvičení každé kombinace (která to dovoluje) nejen na zádech, ale i na břiše.

- při tréningu využívá gravitaci, která tanečníkovi napomáhá dosáhnout maximálního rozsahu v polohách en dehors.

Medzi jeho nejvýznamnejší následovníky patří Stella Voskovetskaya, (absolventka Taneční akademie A. Vaganové a zakladatelka Baletní školy v Chicagu), která vzala to nejlepší z "Knyazev barre au sol", a začlenila to do nejlepšího a nejpokročilejšího systému baletního tréningu, systému Agripiny Vaganové.